Předehra
V hlavě mi třináctej telefon zvoní,
tak jsem ho nakonec zved'.
Volal mi ďábel, že mraky se honí,
ať dopiju, že přijde hned.
Tykadla radarů šmátrala po zemi,
jak slepec, když hledá práh.
Ječení tryskáčů, přibitých sazemi
k obloze v stydnoucích tmách.
Blázne, blázne, blázne,
i ty v tom filmu musíš hrát.
Všechny jsem vás nejmíň tisíckrát potkal,
všechny jsem vás kdysi znal.
Jste čím dál stejní, jak obraz,
jak fotka, jak sousoší ztracených skal.
Když jsem byl stromem, když jsem byl perutí,
kašlal jsem na součty ztrát.
Dýchal jsem vírou a umíral bez hnutí
ve víření maškarád.
Blázne, blázne, blázne,
i ty v tom filmu musíš hrát.
Mezihra
V útěchu zní pět set saxofonů,
jak rekviem zvětralých snů.
V hlavě mám řev, jak ve skladišti zvonů,
ve vetešnictví zvadlých dnů
Lepší je zabít se v auťáku
než kecat do smrti o tom též dál.
Dělat si oltáře z chalup a baráků,
neb mám šlapat na pedál.
Blázne, blázne, blázne,
i ty v tom filmu musíš hrát.
Blázne, blázne, blázne,
i ty v tom filmu musíš hrát.
Dohra
