Vyjel pavouk ze skuliny, osminohá hvězda viny, temná. Zadek, hrudihlava, pod ním měkká stěna plavá domku z prken. U mne krotcí /v nakažení mého kotci/ pavouci jsou. Miluji je, šeré lupiče bez šíje, psance osudu, žebráky, důmyslných křídel ptáky /líbezně je létat vizte v dumné jeseni a čisté/, strůjce přejemného kvítí z niteček, jež v koutech svítí, bílých vlášení spleť hluchá, věnce vyhaslého ducha, šedé, rozvěšené kradí... Hamac hebký hosty svádí k spánku. Utajená sluje s koberci. Hypnotizuje pánem svým, jenž v prachu číhá, pupek smrti, pavouk, tíha úkladná, bob, černé sémě vypučelé z kleteb země vzdušná, malounká ropucha, jedovatá, ale suchá. Osminohou hvězdu viny vizte dvou mých očí blíny.