Otrokem bez naděje co neví, co se děje trestancem na útěku snad nikdo neví, čím už ses stal Zoufalcem bez nálady kterej je teď a tady zničenej na věky věků a svoje ideály rozšlapal Bohyním na ústech úsměvy kvetou a já sám padám do hlubin, ztrácím se v tmách žádná mi nepomůže, jak prach mě smetou oběť je vždy přijata, zůstává jen strach Král co dostal mat bez šachu vědom si svýho krachu z něhož je až do breku z tý prohry smířen navždy to vzdal Všechno je k vzteku, k zlosti když story z minulosti jak stáda línejch šneků ve vzpomínkách válí se dál Bohyním na ústech úsměvy kvetou a já sám padám do hlubin, ztrácím se v tmách žádná mi nepomůže, jak prach mě smetou oběť je vždy přijata, zůstává jen strach