Z šenkýřky Zuzany na Tuřanech Tajil se pokaždý mládencům dech Nebylo dívky tu překrásnější Ve Slaném a ani v obci zdejší O pěkné mládence neměla nouze Nestačil žádný však prazvláštní touze O každé sobotě při muzice Protančit v kole svoje střevíce Každý s ní do kola nadšeně šel Však nikdo tančit s ní nevydržel „Nebudu s tebou už tančit více“ Smála se Zuzanka, tanečnice Až jednou stala se podivná věc Na zábavu přišel mladý myslivec Takový, o němž se každé jen sní Mysleli, že je nový nadlesní K Zuzance přišel a vyzval ji k tanci Žádnému dalšímu nedal už šanci Při hudbě měli se na parketu K sobě pak tihle dva čile k světu I on s ní do kola nadšeně šel A ne že tančit s ní nevydržel „S tebou chci tančit a ještě více“ Smála se Zuzanka, tanečnice Muzika dohrála a oni ven Vytančili spolu a lidé jen Slyšeli ve tmě pak oba smát se Zmizeli někde na Tumplace Až tam se u cesty zastavili Unavení z tance oba byli Když pustil ji jako převozník vesla Zuzanka mrtvá pak na zem klesla A jak s ní do kola nadšeně šel Málem s ní tančit on nevydržel „Nebudeš tančit už nikdy více, vyhasla, děvenko, tvoje svíce“ Oči jí zatlačil, krev smázl ze rtu Propadla chudinka peklu a čertu Znaveného jeho když přešla zlost Měl toho rohatej přeci jen dost Přepadla běžná ho potřeba lidská Do důlku u cesty už voda tryská Když lidé našli ji, byla nebožtík A vedle u cesty malý rybník Ten tam je do dneška a není žert Že vznikl, když se tam vymočil čert Ten vznikl, když se tam vymočil čert