Mezi Kamenným mostem a Zvoleněvsem Leží v stráni sklepení hlídaný černym psem Se starcem tam léta stráží velký poklady O čemž nejsou pochyby a pražádný dohady Místní to ví, však neradi o tom povídaj Jenom se všichni tomu místu svorně vyhýbaj Ale jednou po pastvě, když skončili práci Zbloudili sem náhodně vesničtí skotáci A do díry potutelně hodili botku Nejmladšímu pasáčkovi – navíc sirotku Plačícího pak ho dolů šoupli v opratích Ve tmě slyšel jenom shora jejich škodolibej smích Nebožáka potom dole popad další děs Na hromadě zlaťáků stál před nim velkej pes Tu se zjevil vetchej stařec plnej dobroty: „Naber sobě zlata tolik, co se vejde do boty!“ Když pak ho ven vytáhli a on všechno vyklopil Ihned každej ze skotáků lačnej zlata byl A zatím co pasáček se s botou krčí v houští Nejstaršího pacholka do díry zvolna spouští Však dole se ozval jenom hrůzostrašnej řev Opratě šly táhnout zlehka, cejtit byla krev I byla to pro skotáky černá sobota Na provazu zůstala jenom vyzutá bota Příběh to byl pravdivý a skutečně se stal Známo jest i jméno, koho pes tam roztrhal Podstatná je však jiná věc, a proto měl pech Když Ti něco nepatří – radši ležet to nech!