C
Piknik dalšího dne pomalu končí,
D F
ulice, náměstí, parky, nábřeží i domy se choulí pod teplou houní noční tmy,
G F Ab7 G7
jen tu a tam ještě některé okno pohne víčky ospalých skel,
aby se napilo pohádkového koktejlu slunce,
D
který na stříbrných podnosech hvězd a měsíce roznáší pozorný hostitel.
F G C C7
A v jeho světle vidím, jak se ve snu usmíváš.
F
Nikdy dřív jsem netušil, jakou utajenou krásu v sobě skrýváš.
C
Přišel jsem v noci a říkám ti: holčičko,
D
ale přitom nevím, zda ti tak budu moci říkat ještě až se ráno probudíš.
Dmi
Přijde večer, večer stejný jako všechny dřív,
Dmi7 G7 C
skočíš tátovi na klín, otevřeš náruč a položíš mu ruce kolem krku.
D
Ale ráno, ráno už budeš příliš velká, abys to udělala znovu.
F G
Jsi obraz, který kouzlí čas. A stejně jako on se měníš přímo před očima.
C Ab7 C#
Příliš malá, abys mohla řídit auto, ale už dost velká, abych tě uspával pohádkou.
Je to velké tajemství, o němž jsem ti nikdy nevyprávěl.
Es
Tajemství cesty, jejíž každá část vede ze včerejška do zítřka.
F# As
Není to cesta snadná, ale ty po ní půjdeš stále dál
F# A7 As7 C#
a necháš za sebou panenky, kočárky, medvídky, barevné míče, mýdlové bubliny, papírové draky i mně.
Es
Slibuji, že ti nikdy nebudu vyčítat, až poznáš, že svět je mnohem zajímavější, než tvůj táta.
F# As
Hm, včera jsme byli na procházce, ty jsi se někam zadívala
C# C#7
a najednou jsi se začala bát, že jsem se ti ztratil.
F# C#
A vidíš, možná už zítra se budu bát já, že se zase někam zadíváš a pak odejdeš s někým úplně jiným.
Es F# A7 As7
Je to tak zvláštní: jak rosteš, přestáváš mít strach a já se začínám bát.
Věčný, neomylný čas počítá tvé minuty,
C#
oblaka úzkostlivě střeží své nejjasnější hvězdy,
Es
ale ani slunce neuchrání své nejteplejší paprsky, když je zavolá blankytná obloha letního dne.
F#
Ne, nikdy jsem nevěřil, že budeš žít v domě svých hraček,
As C# A7
ale až vyrosteš z mého náručí a můj svět bude pro tebe příliš malý,
D
nikdy nezapomenu, jak jsi vířila prach a roznášela panenky po celém domě.
Nosila jsi s nimi i kus slunce.
E G A
Prach se usadil, panenky uklidila máma, ale tvoje zář zůstane navždy v nás.
G B7 A7
Tak tady jsem a vyprávím ti, zatím, co ty spíš. Vlastně protože spíš.
D
Kdybys viděla moji tvář, jistě by ses ptala na co myslím.
E G
A já - asi bych nedokázal říct ani slovo. Dívám se na tebe a vidím spící krásu.
A D
Teď už se jen skloním, abych tě políbil. Nevzbudíš se, dobře to vím,
D7 G
vždyť podle pohádky jen krásný mladý princ může otevřít tvé oči
D
a já jsem jen otec budoucí ženy. Tak tedy spi.
E
Kdo ví, možná už zítra se probudíš a budeš velkou slečnou
Emi B7
a vůbec si neuvědomíš, že jsi se změnila uprostřed svého snu.
A7 D
Ale možná, že to poznáš na mně. Až jednou budu docela jiný.
E G
Trochu zamyšlenější, trochu vážnější, trochu smutnější, ale nesmírně bohatý.
A
Dnes v noci jsem viděl princeznu.
D G A G D
A cítím se jako král.
