v tom pokoji všecky ženy na plakátech byly ke mně otočeny zády ale já vím, jak se tváří je měsíc září a pády k tvrdé zemi kaštany i srdce zbavují se ostění je měsíc září a pády k tvrdé zemí kaštany i srdce zbavují se ostění kohoutek kape do nosu rapé a kolem očí šálu odřená kolena i žalud střídává péče nový byt už na to pečem kohoutek kape a čas teče a každého z nás vleče jiným potrubí na střeše protějšího domu usedají k soudu holubi a není koho soudit i když by se chtělo kde duše zvítězí tam zradit může tělo na místo přání plným si krámy svý prázdný srdce jako holobyt a tak jsem běžel pod zdviženým prstem televizní věže dýchal jako poraněný vlk drtil jsem kámen v sobě jako mukl čekal až vyprší mi trest ještě jsem chtěl říct že když ses začla třást ten kámen ve mně pukl ale musel jsem se splést