1. Odrazem chytám pramínky Tvých hovorů, jsou světlé, veselé. Polibky u výklenků v mezipatrech životů, jeden jako druhý. Pošťáky straší v tabákovém přítmí, a po zábradlí sjíždí dolů k nám, dolů k nám. 2. Barevná povídání, hledá v kapse drobné a lásku po kopcích. Veršíky v památníku od někoho opsané, jeden jako druhý. Zpívají, to, co na jazyk přichází, je to slyšet až sem dolů k nám, dolů k nám. 3. Procházíš kolem jako chodí lidé okolo cizích neštěstí. Otázky se kladou nikdo je neprosí, jedna jako druhá. Dětská vzpomínání na pouťová procesí, konfety z nebe hází dolů k nám, dolů k nám. 4. Budem' se míjet až na věky v ulicích, nikdo je o nic neprosí. Já paměť ztrácím a Ty běháš po kopcích, jeden jako druhý. Nenech si vzít i to poslední, tak, prosím, nechoď dolů k nám, dolů k nám.