Jen ostrý stín me nikdy z oka nespouští když silný déšt zem sytí i ten me pak opouští muj ostrý stín loudám se zmácenou nocí, zmácenou nocí. Vývesní štít, co me dávno nebaví svetla aut pálí v ocích pro me žádný nezastaví - loudám se sám zmoklou a bláznivou nocí. Tudy vím, že chodívá, když se vecer setmí tu snad bych zahlédnul ten pohled plachý a letmý smet se vrátit o pár dnu zpet a ríct, že clovek ne hned ví jak moc kvety pálí mráz. Jen ostrý stín... Nedá mi spát, za nehty mám ji víc než dost tramvaj mi svý blues vzlyká pres Palackýho most jedu ted sám do páry na okno cmárám mezihra tururu tururu Bez vody žít je zlý sen, však co je moc když silný déšt zem sytí je zatracená noc snad chtela me víc k ránu se jen muj stín vrací.