Vůni hor má láska mívá a lesních cest, když je soumrak stmívá. Dnes přejdu pláň před úbočím hor, pak jen kousek cesty k milé zbývá. Z jejích vlasů vítr dýchá a slunce na řasách jejích spává. A ústa má sladká jak med divokých včel když v měkké lesní trávě mi je dává. Za řekou les a ty kopce v dálce kam slunce navečer hlavu sklání. Tu dálku co zbývá já dnes překonám. Chci v náručí tě držet za svítání. Přicházejí páni vzácní a kdo ji spatří, o ruku ji žádá. I rytíři s dýkou a mečem stříbrným. Však moje milá jenom mě má ráda.