1. Když jsi byla dívka, učil jsem Tě lítat,
   snad by mi každý záviděl,
   ve dvou to bylo snadný, uválet trávu jarní,
   jít cestou známou za štěstím. 

R: Proč mu stačí tak málo, aby život si vzal,
   smrt nás v anděly promění,
   možná je osud jít zas dál,
   protože život a láska si někdy nerozuí,
   zůstane navěky vzdálená,
   já jen chtěl s ní žít. 
   
2. Teď už není nikdo, komu bych sílu dával
   komu bych přání splnit směl.
   Ne, to nejsou fámy, to je svět se brání, 
   kdybych ho láskou zničit chtěl. 
   
R: 2x