Zazpívám o šumaři, co v mládí ztratil zrak, když ho srazil u kolejí Pacifickej vlak. Byl to chlápek z Kentucky, co uměl psát i číst, teď ale bloudí po světě, jen aby měl co jíst. Rf.: S bílou holí chodí světem dál, všem v okolí svoje písně hrál. Když zavítal do Carsonu, tak před kovárnu stoup´, začal tam hrát opřenej o telegrafní sloup. V rytmu hudby s podkovou se kovář lopotí, ta se náhle vymrští a voknem proletí, šumařovi trefí se hned vedle vobočí, muzikant se polomrtvej k zemi poroučí. Rf.: S bílou holí leží v posteli, v horečkách se zimou tetelí. Celý dny mu na tu ránu kovář dával led, třetí den se brzo k ránu šumař z lůžka zved. Šumař koukne na kováře, pak do ohně pliv: „Pane Bože, stal se zázrak, vidím jako dřív!“ Hůl tam nechal, kovářovi připil na zdraví, a pak zmizel, ale všude o tom vypráví. Rf.: Bílá hůl teď hrdě visí tu, nad kovárnou přímo na štítu. Ve všech státech na Západě, ba i v Kentucky, rozkřiklo se, že prej kovář dělá zázraky. A tak všichni marodi teď sbíhají se sem, za šamanem z Carsonu, bejvalým kovářem.