Pozdě v noci na vládním tenisovém hřišti 
zasedal poslední Nejvyšší soud 
Pod obrazem mistra Jana Husa 
usedl satý soudce a jeho doprovod 
Na reflektory ozářené zákony 
se nikdo neodvážil pohlédnout 
Hlavní soudce zazvonil lžičkou 
na prázdnou hořčičnou sklenici 
Hluchoněmí poradci v kápích 
přinesli otlučenou soudní lavici 
Zasedání bylo veřejné 
možná právě proto nikdo nepřišel 
Na výzvu: - Obžalovaný vstaňte! 
nikdo z přítomných neslyšel 
Jeden z nás musí být vyvržen 
do vlnobití krevní msty 
Jeho jméno budiž Jonᚠ
náhodně z klobouku buď vytažen 
Napište na papír jméno plat a počet dětí 
Má co chtěl mít - teď bude zavražděn 
- Pomozte jsem sám a slabý! 
vykřikl muž na něhož naplili 
- Celé noci jsem se bál a trápil 
ve dne jste mne nutili být opilý 
Vykonával jsem svou práci rád 
často k vám chodil ptát se na radu 
Jsem jenom vrátný u devatera dveří 
a hlídám vaši soukromou zahradu - 
Kamenné tváře soudících svědků 
visely nad ním jako zvony do ticha 
Potom někdo vybalil svačinu 
někdo si vrazil nůž hluboko do břicha 
V takové chvíli soudní sluha 
položil na stůl ranní noviny 
V průběhu dne beze stopy zmizel 
zanechal dopis: Kdo z ostatních je bez viny? 
Na tuto chvíli čekal Jonᚠ
a zamíchal se do davu 
A při snídani doma vykládal 
- Málem jsme měli další popravu- 
A na vládním tenisovém hřišti 
zavládlo ticho do běla 
A první ranní tramvaj s dělníky 
se rozjela do šera