Pozdě v noci na vládním tenisovém hřiti zasedal poslední Nejvyí soud Pod obrazem mistra Jana Husa usedl satý soudce a jeho doprovod Na reflektory ozářené zákony se nikdo neodváil pohlédnout Hlavní soudce zazvonil ličkou na prázdnou hořčičnou sklenici Hluchoněmí poradci v kápích přinesli otlučenou soudní lavici Zasedání bylo veřejné moná právě proto nikdo nepřiel Na výzvu: - Obalovaný vstaňte! nikdo z přítomných neslyel Jeden z nás musí být vyvren do vlnobití krevní msty Jeho jméno budi Joná náhodně z klobouku buď vytaen Napite na papír jméno plat a počet dětí Má co chtěl mít - teď bude zavraděn - Pomozte jsem sám a slabý! vykřikl mu na něho naplili - Celé noci jsem se bál a trápil ve dne jste mne nutili být opilý Vykonával jsem svou práci rád často k vám chodil ptát se na radu Jsem jenom vrátný u devatera dveří a hlídám vai soukromou zahradu - Kamenné tváře soudících svědků visely nad ním jako zvony do ticha Potom někdo vybalil svačinu někdo si vrazil nů hluboko do břicha V takové chvíli soudní sluha poloil na stůl ranní noviny V průběhu dne beze stopy zmizel zanechal dopis: Kdo z ostatních je bez viny? Na tuto chvíli čekal Joná a zamíchal se do davu A při snídani doma vykládal - Málem jsme měli dalí popravu- A na vládním tenisovém hřiti zavládlo ticho do běla A první ranní tramvaj s dělníky se rozjela do era