Politý stůl ubrus se válí po koberci 
točí se gramofon a píseň voní sýrem 
mluvíme jeden o druhém o vládě o umělcích 
jako vodku a pivo mícháme válku s mírem

Mizerná nálada zanechala stopy v blátě 
vešel jsi do pokoje pro nezvané hosty 
na hlavě čepici a hvězdu na kabátě 
vesnicky prostovlasý bez peněz a bosky

Hodil jsi do placu ukradenou třídní knihu 
s maturitní fotkou a podpisem Ahoj študente 
ubalili jsme si z novin papirosy smíchu 
bylo nám líto jak oba dva stárneme

Ptal jsem se tě - co dělá Oněgin? 
a ty na to - co by dělal? Žije... 
a já slyšel že si pustil plyn 
a Puškin z rozmaru a čiré nostalgie 
emigroval do Klubu Přátel Poezie

Na půli cesty mezi peklem a nebem 
ležel jsi pod stolem mezi střepy skla 
paní Fantasie ti odplácela rány chlebem 
noc vrážela hřeby alkoholu hluboko do těla

Vzbudil ses hlukem popelářů v ulicích 
posnídal tiše zbytky včerejšího dne 
nesl kus cesty bandasky dělníkům v modrácích 
a doufal že ti učitelka historie promine

Ráno mne probudilo zahálčivým pocitem 
z probděné noci a zaspaného dne 
zíval jsi nade mnou literátským soucitem 
ratolest štěstí zvadne a bolest zůstane

Šel jsem kus cesty tajně za tebou 
v ruce kus preclíku omočeného do medu 
dával sis gulášovku na Hradě na recepci 
a já za tebou mával nejveseleji jak dovedu

Půjdeme spolu po špičkách nesmělí jako tanečnice 
napůl nazdařbůh a napůl po paměti 
ztracené rýmy budeme skládat do krabice 
napůl dospělí a napůl jejich vlastní děti

Spánek odnáší tvou podobu sen vypráví tvá slova 
neznám tvou adresu ale vím že přijdeš znova 
budeme jednou stát proti sobě - já tady a ty tam 
budeme zpívat o době 
o svobodě 
oba dva dohromady - a každý sám