Zprvu k ním mluvil něžnou řečí ptáků, 
chodila kolem nevšímavě, 
tak pohledy svlékal každou. 

Vodíval ji krajinami nevěry, 
s rybníky za soumraku 
a každý večer začínal a končil, 
malou dojemnou sebevraždou. 

Kopala keckami do zdí katedrály 
zraňoval ji chlad kameGní, které 
nic, nic jenom tisíce let, 
krásně mlčí a stojí-í-í... 

Sochy martýrů se na ně z mostů 
vlídně usmívaly, 
dívaly se na ně 
jakoby tajně milovali - podobojím 
jakoby tajně milovali - podobojím 

Bál, bál se,
že se o ní bojí... 

DMSledovali v FIntervizi 
Cchytání Gdivokých vůní DMorchidejí. 
Neubránil jiFdojmu, žeCjedna z klecí 
Gje přichystaná DMtaké pro ní. 

Odcházela mu z náruče, 
nezávazně ako dítě, v neděli do kina, 
nezletilá bohyně s ustaranou tváří stařeny. 

Zrcadlo poslušně měnilo barvy, 
karet anebo domina? 
Pavouček ukápl jako slza ze stěny, 
Pavouček ukápl jako slza ze stěny

Bál, bál se,
že se o ní bojí... 

Ukládali pokradmu viděné 
podobenky vlastní samoty 
až na dno nepaměti, 
Ma oba v sobě naráz 
zabili své nenarozené něžné děti. 

Ona rty o zeť, 
ústy rozpraskanými ranním razem, 
on ve studené koupelně, 
trápným pádem teplé kapky na zem. 

Doufali dál, že je 
osudy nudných manželství jiních lidí jaksi minou 
a každý večer začínal a končil 
malou dojemnou kocovinou. 

Bál, bál se, 
že se o ní bojí...