Pohleď, jak se drolí lidské království
Zvony bílých kostelů naposledy zní
Věže si zoufají, čas se mění v prach
Věčně ale šumí vítr v mocných korunách
Kde proudí míza čarovná
Tam moudrý poutník rozjímá
Ve stínu starých dubů, kde se kříží cesty vlků
Ve stínu starých dubů, tam slyším hymny lesů
Písně o dávných bojích, o noci a o čistotě
Ve stínu starých dubů nepohasnou naše ohně
Pohleď, jak se ztrácí, co silným se být zdá
Vzácný kov náhrobků v bouři oprýská
Jejich pyšné nápisy déšť roznese
O pravé slávě zpívají si stromy po lese
Kosti pravých hrdinů
Přikryje zlato podzimu
