Podzimní noc mlhavá smutek v duši roztává. Mrak zahalil úplněk jako moji mysl vztek. Marnost, pláč a zoufalství, co bude dál? Kdo to ví? Zde je rada bezcenná má víra je zlomená. Podzimní noc mrazivá, úplněk se nedívá na bolavý zklamání, kdo šílence zachrání? Kdo mě k zemi dobije? Naděje už nežije. Bludný kruh se zavírá a všechno krásný umírá. Slepá nebo s páskou na očích má v rukou loutku bezbrannou. Předstírá radost, štěstí, smích, krutě tě zkouší svojí hrou. Chvíli se vydá napospas, rozpálí touhu skrývanou, a vzápětí ti srazí vaz… Podzimní noc sychravá, úplněk se vyptává zbytků mýho vědomí, zda mou bdělost nezlomí. Navěky jsou pohřbeny života stromu kořeny. S rozkvetlou korunou zahalí se brzy tmou.