Vyzved jsem šaty z čistírny a taky boty ještě tančily Z dálky ke mně dolehly ozvěny včerejší noci Znova slyšel jsem svý kroky, jak se odrážejí od stěny V liduprázdným městě, v bezejmenný ulici Vzduch voněl deštěm a mě se zmocnily myšlenky Tam na opačným konci než boty se zhmotnily v tělo, který spojilo to temno, co ve vzpomínce zelo A já tam byl najednou znova, najednou jako by ožilo včera a dneska vůbec nebylo, divný jo Dneska ráno se totiž něco změnilo Když se zvedla tma, na dlažbě v průchodu mezi loužema něco ležet zůstalo - co je to? Když vidím něco ležet, neznamená, že to hned zvednu Když je to ale mobil a zvoní, tak to vezmu Tím spíš, když je můj, asi mě shání parta, někde jsem je ztratil Šli mi volat tágo, když jsem ještě platil A než jsem ven vylízt stačil, najednou sirény, modrý světla a chlap v červeným mě do průchodu vtlačil Křik, panika, gesta, ruch velkoměsta - ne, že by mě strašil Jen teď úplně nevím, kde jsem, natož abych tušil, kudy k našim Takže asi radši zpět k právě teď a mobilu, co furt na zemi zvoní Vrčí, poskakuje jako vlk, než zaútočí A jako už tolikrát sotva po něm vztáhnu ruku - kurva, baterie vybitá, nekronika Poslední dobou je nejvyšší čas, pomalu to spěchá, brzo bude pozdě Poslední dobou je nejvyšší čas, každej má ho hodně málo Poslední dobou je nejvyšší čas, brzo bude pozdě, nic nezůstane jak je Poslední dobou je nejvyšší čas, žádná budoucnost nikdy netrvala věčně Ptáci, světlo a to je zhruba všechno A já furt trčím venku a všechno se to se mnou točí jako kafe v hrnku Mít čím, tak partě brnknu, ale foun je dead První spoluobčané začínají se sluncem vycházet A tak hledám pomoc u nich, ale každej z nich mě mine, aniž by třeba jen pohled zved Propad jsem snad nedopatřením na jinej svět? A nebo je mě po probdělý noci lepší nevidět? To bude tím, třeba to ze mě smyje paní v čistírně A tak vcházím dovnitř, sundávám oblek a boty jakbysmet A jen tak v trenkách hledám flek, abych si sed A taky něco, co bych si zatím čet A hele, na stole vidím ležet dnešní Včerejší svět Prst na ret, otáčím stránku čerstvýho plátku z protějšího stánku Politiku skáču a zrovna tak i válku, páč nemám chuť Snažím se nepodlehnout spánku Po očku sleduju pračku, nespěchám, a tak se začtu Jako když luštím křížovku, co nemá tajenku Moje ruka jen tak mimoděk nalistovala černou kroniku Vtom spatřím pradlenu Pokládá moje věci na stůl jako věnce A já přistih jsem se, že jsem svoje vlastní publikum Poslední dobou je nejvyšší čas, pomalu to spěchá, brzo bude pozdě Poslední dobou je nejvyšší čas, každej má ho hodně málo Poslední dobou je nejvyšší čas, brzo bude pozdě, nic nezůstane jak je Poslední dobou je nejvyšší čas, žádná budoucnost nikdy netrvala věčně Ztratil jsem slova, beztak není co dodat Nevím, jen čumím, páč čumím sám na sebe z novin Nerozumím, je mi divně jinak Chci si zavolat, ale svět je nedostupnej Něco mi říká Hej, tak už si to přiznej! Radši bych se teď štíp, ale nejsem hmotnej Jsem mimo děj a mimo to.. a mimo to jsem mrtvej Zírám na svý bezvládný tělo v obleku, leží na pultu Pradlena jen mlčky přikyvuje a pod nos mi strká účtenku Ale já už vím, že to není žádná pradlena a že ani já nejsem tu Včera v noci jsem to byl já, co zůstalo ležet v průchodu mezi loužema To kvůli mně ta sanitka budila deštivou Prahu Jenom ty kroky odrážející se od stěny patřily mejm vrahům A proto tu teď stojím v němým úžasu V ruce žmoulám účtenku a doufám, že za svůj čas tam venku jsem toho stačil dost, abych i tuhletu poslední sekyru splatil