Jak vzácný dar mi byl dán Dar přízně tvé. Jsi můj pán. Co dám ti já ? Jen úzkost mám. Mě soudit smíš, jsi můj pán. Jen blízkost svou mi dál přej. Prý nebyl ráj ! Já znám jej ! V tvém náručí se skví ten lán, ty vládneš jím, jsi můj pán. Stůňu z tvých věčných odchodů... Kam zas šels ? Kam a z jakých důvodů ? Odpusť mým hrozným představám, při kterých i dýchat přestávám. Pokaždé, když se mi vracíš, procitám, jsem v bezpečí, pochybnost i stesky jsou ty tam, oči tvé mě přesvědčí. Mým dnům, jak jdou, jsi dal řád. Čím jsem ti já, chci dál znát. Mnou nespoután, mnou milován... Buď vůle tvá ! Jsi můj pán !