V slabých chvilkách milost cítím, minulost procházím. A v jemných rukách vřelost cítím, do sebe se obracím. Tu du tu du … Staří pláčou, že noc bolí a nesměle odchází. Tenkou stěnou v měkkých tkáních minulost prochází. V slabých chvilkách je víc, než-li tušíš, vítr se otáčí. Fouká do listí, vše se pročistí. Fouká do listí, vše se pročistí. V nočních svitách se roztahujou černý stíny. Listí se zvedá, okenicí vítr mlátí. Tuším, čekám, jestli s nimi zemře vše co vím. V tenkých stěnách se roztahujou černý stíny. Listí se zvedá, okenicí vítr mlátí. Tuším, čekám, jestli s nimi zemře vše co vím. V nočních svitách se roztahujou černý stíny. Listí se zvedá, okenicí vítr mlátí. Tuším, čekám, jestli s nimi zemře vše co vím.