Už jsem si zvyknul i na proudy aut, 
jak se tak valí dálnicí.
Je to zkrátka pokrok, a to já mám celkem rád,
mám v něm svý místo a svůj cíl.
    
Jen občas je mi líto, ve chvílích nejtišších, 
když oheň jiskry rozhází,
že mi tu stále schází vlání koňských hřív,
a vám tu neschází.
    
Tak se ptám, když se slunce k horám nakloní.
Já se ptám, když mě jarní vánek dohoní.
Jak chcete žít, jak chcete žít bez koní?
    
Vážně mám v úctě technické zázraky, 
i když ne všemu rozumím.
Stejně mi tu chybí, jak pádí krajinou,
s tím se zkrátka smířit neumím.
    
Tak se ptám, když se slunce k horám nakloní.
Já se ptám, když mě jarní vánek dohoní.
Jak chcete žít, jak chcete žít bez koní?
    
Tak se ptám, když se slunce k horám nakloní.
Já se ptám, když mě jarní vánek dohoní.
Jak chcete žít, jak chcete žít bez koní?