Osud mamutí opery „Panama“
Prof. Miloš Čepelka
Pohnutkou k záměru zkomponovat mohutné operní dílo Panama
byl příklad slavného italského komponisty G. Verdiho, který k slavnostnímu
otevření Suezského průplavu složil operu Aida. Na rozdíl
od Verdiho nechtěl být Cimrman pouze autorem zahajovací opery,
nýbrž i autorem Panamského průplavu samotného. Francouzskému
inženýru Lessepsovi, který v letech 1879-88 začal již průplav budovat,
byla vládou Spojených států další práce znemožněna. Cimrman
počítal s tím, že vedení prací po Lessepsovi převezme. Měl totiž ve
Spojených státech několik vlivných známých, kteří se mu v dopisech
zmišovali, že se na ně může kdykoli obrátit, kdyby cokoli potřeboval.
Byl to například George Kulikowski, vyhlášený washingtonský
cukrář, nebo Jim Hronek, podnikavý obchodní cestující s pánskými
vestami obchodního domu Westinghouse. Proto se Cimrman rozhodl
napsat inženýru Lessepsovi dopis.
„Milý pane inženýre,“ píše, „laiky ponechme v iluzi, že stavba průplavu
vyžaduje geniální mozek. My oba přece víme, že nejde o víc
než o veliký rigol, jehož praktickou projekční stránku obstarají dva
inženýři s dostatečným množstvím kolíků a s patřičně dlouhou ššůrou.
Na tuto práci jsem již domluven s ing. Stárkem a ing. Mikotou.
Oba jsou zdatnými chodci a ing. Mikota, známý průkopník skautingu,
je navíc schopen udělat si kolík v přírodě svépomocí. Oba pánové
se již domluvili, kdo na které straně bude kolíkovat, a trénují práci
mezi Prahou a Hradcem Králové, jejichž vzdálenost šíři Panamské
úžiny zhruba odpovídá. Tím je projekt průplavu v podstatě hotov.
Opravdovou technickou invenci vyžadují problémy sekundární: ubytování,
doprava, strava, hygiena a nářadí tří set tisíc kopáčů, s nimiž
pro Panamu počítám. Nářadí jsem rozvrhl takto:
1) 100 000 trakařů
2) 100 000 lopat
3) 100 000 krumpáčů (4 rezervní)
Hlavním problémem bude hygiena. Tak veliké množství kopáčů
ponecháno po hygienické stránce bez usměrnění je schopno zdevastovati
denně 4 ha krajiny. Proto budou vlevo i vpravo vytyčeny pásy
v šíři 50 m (tzv. Fekalzonen), jejichž zaoráním vzniknou po obou
stranách průplavu okrasné květinové pásy (tzv. Blumenzonen).
Tolik tedy pro Vaši informaci. Sám bych Vás prosil, zda byste mi
nemohl podat zprávu o tom, kam až jste se s výkopem dostal a jak
hluboko jste šel. Velmi by mi to usnadnilo kalkulaci a inženýrům Stárkovi
a Mikotovi bych mohl přesně říci, kde mají vystoupit. Končím
s pozdravem: Ostatní si řeknem, až tu šíji přetnem! Váš J. Cimrman.“
Pokud jde o operní zpracování Panamského průplavu, všimněme
si aspoš poslední, dramaticky vypjaté scény:
Stavba průplavu je před dokončením. Mexický kopáč Fernandéz
Baraba, předák první pracovní čety, naposledy máchne krumpáčem
a vody dvou oceánů se s mohutným zašuměním spojí. Jásot desetitisíců
pracujících se nese nad kanálem.
Jen tak na okraj: Tato scéna měla být nejmasovějším výjevem
v dějinách opery vůbec. Mělo v ní vystoupit sedm tisíc statistů, nejpilnějších
kopáčů. Cimrman počítal, že příslib účinkování v opeře
pozvedne pracovní morálku, zejména u líných italských čet.
Projekt Panamského průplavu zaslal Cimrman do Washingtonu
a netrpělivě očekával odpověï. Kancelář Bílého domu mu však plány
a dokumentaci vrátila s poukazem na to, že práce na průplavu byly
už svěřeny americkému inženýru G. W. Goethalsovi. Cimrman americké
vládě obratem vysvětluje, že kromě projektu průplavu zpracoval
i slavnostní operu k jeho otevření a že je nemožné nahradit ústředního
hrdinu opery stavitele Cimrmana stavitelem jiným. Dokládá to
mj. i ukázkami z libreta, např. srovnáním rýmů z 1. dějství opery.
Původní Cimrmanova verze zněla:
„Kanál velký na mysli ti tane?
Vyslov se jasně, Cimrmane!“
A verze navrhovaná americkou vládou:
„Kanál velký na mysli ti tane?
Vyslov se jasně, Goethalsi!“
Ačkoli každému musí být zřejmé, že změna osoby stavitele by
znamenala úplnou destrukci rýmové složky díla, zůstávají americké
úřady k Cimrmanovým vývodům hluché. Marně chodí cukrář Kulikowski
do Bílého domu s indiány. Panamský průplav dokončuje
Goethals. Avšak Cimrman uštědřuje vládě USA morální políček. Na
sjezdu abiturientů vídešské reálky prohlašuje, že souhlas k veřejnému
provozování opery Panama nikdy nedá. A svůj slib dodržel.