Kam se podìla třetí věta?
Dr. Zdenìk Svěrák
A tím již přicházíme k dalšímu tématu, totiž k Cimrmanovì tvorbě
symfonické. – V roce 1892 seznámil se Cimrman s kovářem Wolfgangem
Jirsou, a hned jak ho uviděl, rozhodl se, že o něm napíše
programní symfonii. Popišme si tuto skladbu a přehrajme si nìkteré
zvlášť zajímavé motivy. (Prof. Vondruška usedne ke klavíru.)
Skladba je trojvětá. Otevírá ji majestátní téma ohně. Rytmické
furioso měchù, zvonící kovadliny a sršících jisker přechází zvolna
v plastický popis kovárny a jejího okolí. Kovárna je malé, sešlé stavení
s kamennou podezdívkou, vyjádřenou durovým akordem žesťových
nástrojù. (Prof. Vondruška zahraje durový akord.) Má vysoký
cihlový komín. Ten hraje fagot. Dřevník je vzdálen od kovárny 20
krokù. (Klavírista zahraje postupně 18 tónù.) Ještì dva, prosím! (Vondruška
tedy dva dodá.) Kolem dřevníku se vine pěšina do vsi, vzdálené
asi 1,5 km. (Vondruška odmítá motiv pěšiny zahrát s ohledem na
čas.) Z časových důvodů vynecháme. Široko daleko není les. Tady se
veškerá dřeva v orchestru na 16 taktů odmlčí. Dřevo získává kovář
Jirsa od souseda Sluky, který mu je vozí jednou týdně, vždy v pondělí.
(Profesor zahraje motiv pondělí, ale vzápětí se opraví, neboť zahrál
omylem úterý; oba motivy jsou si velice podobné.) Téma je ukončeno
mohutnou kódou. (Vondruška zahraje chabou a nevýraznou kódu.)
Druhá věìta je lahodným, zpěvným popisem kovářovy rodiny. Je
to především starší syn Jakub, který dlí v kovárně jen o nedělích,
neboť bydlí v okresním městě, kde studuje na gymnáziu ve druhém
ročníku. (Profesor zahraje sekundu.) Učí se dobře, jen v počtech trochu
pokulhává. (Zahraje synkopy.) Mladší synek Hans se bude od
příštího podzimu učit klempířem – plechy. Tklivé andante ho zasti
huje v malinách. Kovářova žena Betty, drobná světlovláska, čeká další
dítě – buben. Dědeček s babičkou tráví většinu času na hřbitově.
Babička někdy o půlnoci rodinu navštěvuje.
Třetí věta symfonické básně je pozoruhodná tím, že se nedochovala.
O jejím osudu existují rozporné verze. Norský badatel Skansen
ve své knize „Kam se podìla třetí věta?“ soudí, že skladba je dvouvětá
a třetí vìtu vůbec nemá. Naproti tomu náš český hudební znalec
dr. Emil Frei, správce zámku Březnice, upozorňuje na dopis, který
Cimrman za svého pobytu na Březnici dostal od skladatele Fibicha:
„Váš kovář Jirsa mě docela upoutal. Je to svěží, dovedně napsaná
věc – až na třetí větu, která je vysloveně špatná. Proto vám ji ani
neposílám zpět.“
Dr. Frei upozorňuje, že dopis byl psán roku 1894, což je shodou
okolností rok, kdy Fibich, pracující jinak pomalu a těžce, uvádí hned
dvě hudební díla – operu Bouři a selanku V podvečer. Dr. Frei se
domnívá, že „ztracená“ třetí věta Cimrmanovy symfonické básně
je buď předehrou k Bouři, anebo druhým tématem zmíněné selanky,
melodii známou pod názvem Poem. Jde-li o předehru k Bouři,
znamená to, že se ve třetí větě kovář Jirsa z kovárny vystěhoval…
(profesor zahraje motiv z Fibichovy Bouře)… ano, typický špeditérmotiv…
a přenechal ji svému švagrovi, a to za směšně nízkou cenu –
laškovné smyky kontrabasu na prázdných strunách. Jde-li o Poem,
Jirsa naopak kovárnu rozšířil přístavbou nového hospodářského křídla
(profesor zahraje motiv z Poemu, který v pùli přetrhne) a původní
dřevìné části nahradil zděnými (dohraje přetržený motiv). Tolik tedy
k programní symfonii „Kovář Jirsa“.
Vondruška:
Jestli dovolíte, o Cimrmanovì seznámení s kovářem Jirsou
kolovala svého času oblíbená anekdota. Cimrman si vyšel
jednou na odpolední procházku. A co čert nechtěl, v kamenitém
terénu Jizerských hor se mu ulomil železný bodec jeho
vycházkové hole. Cimrman zašel do blízké kovárny a požádal
kováře – a byl to právě náš kovář Jirsa – aby mu hùl spravil.
Kovář se na hůl podíval a řekl větu, kterou si Cimrman okamžitě
zapsal do svého zápisníku. Jirsa mu tehdy řekl:
„To jste divný chodec,
když vám chybí bodec!“
Rozumíte? (Obrátí se k sousedovi po pravici.) Tak, jak mě tu slyšíte:
„To jste divný chodec, když vám chybí bodec!“ (Sám se tomu
směje nejvíc. Soused je na rozpacích stejně jako ostatní vědci.)
Svěrák:
Skončil jste, pane kolego?
Vondruška:
Ano. Ovšem takových příhod bych mohl vyprávět celou řadu.
Svìrák:
Ne, já myslím, že pro ilustraci to bylo ažaž. Další kapitolu –
totiž kapitolu o Cimrmanovì činnosti hudební pedagogické
– otevře odborný asistent Petr Brukner.
