Loutny tón promlouvá chladnou zdí, slepý žebrák ji každé ráno rozezní, na temný svět hledí zrakem psím, ta němá tvář provází ho jako stín. O modrém nebi, o barvách květů snil, každé malé sousto v polovině rozdělil, se starou loutnou vítal nový den, o dobré i zlé se dělil nejvíc se svým psem. Ó óóó .... se dělil nejvíc se svým psem... Co má se stát přichází v pravý čas, knížecí pár uslyšel v dálce slepcův hlas: "Dnešní večer mým hostům pospěš hrát, za Tvé libé tóny odměním vás oba rád. Ó óóó oba rád... teď hrej a zpívej, já odměním vás oba rád. Bohatství, sláva, boj o mocný trůn ošálí rozum a sílu dává úkladům. Proč zemský pán má dnes naposled se smát, proč věrný sluha zaprodal jeho majestát! Ó óóó kalným vínem má dnes zamřít jeho majestát! Mezihra ..... Sevřel v dlaních jedem otrávený džbán, podle zvyku má být čistou duší ochutnán. "Vypij do dna, slepý brachu, z číše mé, Tvůj prostý hlas těší mé srdce znavené." Ó óóó srdce znavené... Když pohár k ústům žebrák pozvedal, vyskočil němý přítel, napíti se první hnal. Po malém doušku padá k zemi opodál, kde zrádný sluha jak přikován strachem u zdi stál. "Hříšníku věz, teď zvedám pěst! Každý jak zaslouží bude mu jest! Dejte ho do klády! Strhněte šat! Co druhým vzít chtěl, vezme mu kat! " Svého druha s pláčem něžně pohladil, v klíně mu usnul a jeho svět zas tmavý byl ...