Kniha mýho života je hodně těžká věc V ní si číst nechceš ani náhodou, náhodou Někdy si říkám, že ji píše pitomec Kam mám jít, nevím ani náhodou, náhodou. /: Ani náhodou, zdá se, najednou není lehký vstát, srdce chce to vzdát najednou stojíš přede mnou, spolu můžem další stránku psát. :/ Za ruku mě vezmeš dnes a stejně za sto let Jestli ne, ať radši shoří svět My tu dávno nebudem, děti můžou vyprávět Že spolu napsali jsme velkej příběh, všem jednou řeknem těch pár vět: /: Ani náhodou, zdá se, najednou není lehký vstát, srdce chce to vzdát najednou stojíš přede mnou, spolu můžem další stránku psát. :/ Stránku psát... Někdy je to těžký... A někdy ještě víc... Jednou se topim v prachách... A jindy nemám nic... Nechtěl bych to vážit... Co mám na hřbetě... Když se naše ruce spojej... Je mi dobře... na světě... /: Ani náhodou, zdá se, najednou není lehký vstát, srdce chce to vzdát najednou stojíš přede mnou, spolu můžem další stránku psát. :/