Vzpomínám na tvoje řasy, krásný, dlouhý a štíhlý hádky co sičí při každým mrknutí mlčky ty tichý lživý slova lásky. Vzpomínám i na tvůj obličej, tichý jeviště těch tvejch nálad. Vzpomínám i na tvý rudý rtíky, jak umí líbat, i jak umí lhávat. Lhát světu, že jsi nevinná, jen malá holčička, co ztratila se a oči cudně klopíš do klína, jen do tý doby než si někdo všimne... R: Ještě pár na kuráž a pak se zvednu a odpotácim domů. Kohopak tam asi máš? Lepší se neptat... Tak klidně dál si bal svý blby, když z toho máš tak dobrej pocit. Já zas pro změnu začnu balit kufry, víš holka, už mě to dost nudí. Asi si chtěla napsat o něčem, co by ti patřičně cenu zvedlo. Pak bys to pověsila nad postel, vrzla si pod tím ve třech, možná ve dvou. Já ale vážně nemám náladu, psát ti přiblblý a sladký kecy. Na to si najdi ňáký hovado, co ti tvý věčný trauma bude léčit! R: