1. Tak si boty zout a tátův protektorát plášť zapomenout jako klobouk ve křoví, přes chodbu si voní vepřový, bytem vedou dráty trolejí, noční expres vyjel z kolejí. 2. Je to rituál polévek a každodenních ztrát, malou domů, zvonkohra u dveří, čeká na něj potmě s večeří, nebe, peklo, oheň, plamen, žár, rozečtenej detektivní škvár. R: Za vlnou vlna se valí, noční motýl záclonou zachichotá, křídla má bledý a polámaný tou hlučnou samotou. 3. Projdou Václavák, v peněžence lístky do kina zapomenout jako klobouk ve křoví, na zmrzlinu loví kovový, |: sladkej život z pátý řady Svět :| 4. Hladí její tvář, slovy si pohazují o chodník, malou domů Třešňovou ulicí, v oknech zase šetřej' municí, suchý klapot zastavil jak čas, já je vidím, vidím vlastně nás. R: