Průvan

Bonsai

1. Jsi vlna větru, co nadělá spoušť,
   vysuší pole a změní ho v poušť.
   Mazlavý písek a vetřelec prach,
   co ústa slepí, pak není chuť k jídlu,
   mě nudí jak strach.

2. To věčné, co s Tebou se už hromadí,
   ta hromada listí Tě nenahradí.
   Děravý spánek, sny okoralý
   a Tvoje pohledy - sprostý a bludný a dokonalý.

3. Jsem zapadlá mince až do podlaží,
   propast a nikdo se neodváží.
   Končí tu dráty, dům bez spojení,
   malátnost, tichý dech, východy z nouze bez opojení.

4. Korálky, pentle, co já s tím,
   těm kradeným chvílím už nerozumím.
   V koberci mám cesty vyšlapaný,
   Tvý možnosti scénáře jsou z knihy přání už vyškrtaný.

5. Ze střepů slunce si skládám tu tvář,
   chtěl si být soudce, já budu ten žhář.
   Kolik je v sázce tak řekni si sám,
   |: nechávám za sebou průvan a klapky a zbořenej chrám. :|